Ondra vloni naskenoval část fotek, já jsem k nim teď dodělal popisky a trochu je přeformátoval. Co se týče nějakého povídání, máme deník, ale doposud nebyla síla, která by ho přepsala. No, on vlastně není ani dopsaný, natož pak přepsaný ...
Tradiční balkánskou cestou jsme se dostali až na hranice Giurgiu/Ruse. Tam jsme se dali dohromady s trojicí Poláků a vydali se s nimi do Varny - na dva dny. Poněkud dobrudružným a netradičním způsobem se nám podařilo dostat se do Turecka. V Istanbulu jsme strávili pouhý jeden den a už jsme seděli v autobuse do Teheránu. V Íránu jsme pobyli 2 týdny. Původně jsme plánovali i Pákistán, ale nedostatek peněz a chuti nás odradil. Írán je fascinující, překrásná země. Viděli jsme Teherán, starobylé bývalé hlavní město Esfahán, Šíráz a nedalekou Persepoli - Takhte-Jamshed, pouštní město Yazd. Vystoupali jsme na Šír Kuh (4070m) v Íránské vysočině nedaleko Yazdu a Ondra vylezl i na Dámávand (5670m), nejvyšší horu Íránu. Zajeli jsme se podívat i ke Kaspickému moři. Po 14 dnech v Íránu se nám však už p řece jen zajídalo to věčné: "Hello mister! a Goodbye mister!" Kdo tam byl, ví o čem je řeč. Cesta domů z Bábolsaru u Kaspického moře trvala dlouhých 6 dní.
